Vznik o. s. Jde to I JINAK

Tenkrát ještě platforma Jde to I JINAK vznikla v srpnu roku 2011 na základě odsouzení porodní asistentky Ivany Königsmarkové (www.tyden.cz/rubriky/domaci/soud-nebyl-nestranny-rika-advokatka-odsouzene-porodni-asistentky_212902.html).

Řada žen, klientek, přátel i odborníků shledali na celém procesu značné nedostatky a po několikadenních debatách jsme zjistili, že soudní proces Ivany K. je pouhou špičkou ledovce. Jelikož se některé z nás zabývaly otázkami ohledně porodnictví v ČR již delší dobu, rozhodly jsme se, že poukážeme na koncepci předporodní, porodní i poporodní péče, která se osvědčuje v okolních zemích.

Vzniklo seskupení žen, které si dalo za cíl poukázat na nevyhovující stav českého porodnictví a představit mu novou myšlenku a možný způsob fungování. Vyvrcholením bylo uspořádání happeningu, který se konal dne 17. 10. 2011 na Palackém náměstí v Praze. Účast byla hojná, akci přišlo podpořit přibližně 450 lidí. Proslovy odborníků i spotřebitelů péče můžete dohledat v sekci

Od srpna 2011 se platforma spolu s odborníky a zástupci spotřebitelek péče zasadila o vznik zdravotnické skupiny při ministerstvu zdravotnictví ČR; praktické podpory těhotných, rodících i kojících žen a jejich dětí; pořádání osvětových seminářů a akcí; udržování aktuálních informací ohledně výsledků a závěrů moderní doby v péči o ženu a dítě jako nedělitelnou jednotku. Podíleli jsme se na vzniku projetku www.pribehyproivanu.cz (o který se stará úžasná Šárka Jirsáková) a mnoho dalšího.

Téměř po dvou letech jsem se rozhodli, že naše působení zasadíme do uceleného rámce a vzniká o. s. Jde to I JINAK. Teď již jen v pár lidech, ale o to více si vážíme všech, kteří stáli a stojí při nás. Těch, kteří se svou pílí, časem i finančními prostředky zasazují o bezpečnou a podporující péči v porodnictví ČR. Bez Vás bychom to nezvládli!

Co chceme?

V období těhotenství, porodu a šestinedělí chceme pro sebe a pro své děti odpovídající péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Chceme, aby ČR neprodleně sladila naši legislativu se směrnicí 80/155/EU, tak jak vyplývá z jejich povinností jako členského státu.
 
Péče porodní asistentky je efektivní, bezpečná, šetrná pro matku a dítě a přitom levná pro systém. Tato péče by přitom měla být provázána s dalšími odborníky, kteří jsou třeba, a měla by být automatická a na vysoké úrovni. 
 
Přejeme si, aby o nás v těhotenství pečovala jedna osoba – porodní asistentka. Chceme, aby nás doprovázela u porodu v místě, které si zvolíme. Chceme též, aby mohla o nás a naše dítě pečovat i v šestinedělí, protože tento způsob péče byl opakovaně prokázán jako efektivní, bezpečný a šetrný pro matku i dítě.
 
Naším přáním rovněž je, aby se v České republice pečovalo o těhotné a rodící ženy podle nejnovějších poznatků moderní vědy a aby matka a dítě byly v rámci této péče chápány jako neoddělitelná jednotka.
 
 

V Praze dne 25. 8. 2013

 

Jde to jinak?

Příběh z Norska

Jmenuji se Miroslava a už 6 let žiji v Norsku.

    Celé své těhotenství jsem byla pod dohledem porodní asistentky. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, šla jsem ke svému obvodnímu lékaři a ten mi udělal test. Zjistil, ze jsem těhotná cca 5 týdnů. Poslal mě za porodní asistentkou, která mě k sobě objednala až budu těhotná 12 týdnů. Před tím nebyla žádná kontrola u gynekologa ani ultrazvuk, prostě nic.

    Když jsem pak ve 12. týdnu přišla k porodní asistentce, sepsala se mnou rodinnou anamnézu atd. ... Odebrala mi krev na všechny možné testy a zkoušela poslouchat srdíčko. Na prohlídku jsem pak chodila jednou do měsíce. V 19. týdnu mě poslala na ultrazvuk do nemocnice, kde mi řekli že budeme mít krásného chlapečka. Pak jsem opět jen chodila k PA. Pokaždé mi změřila bříško, udělala kontrolu moči, případně mi odebrala krev, změřila tlak a zvážila mě.

     V 37. týdnu mě poslala znova na ultrazvuk, aby věděli jakou polohu má náš chlapeček. V 38. týdnu jsem měla projít první gynekologickou prohlídkou, kterou jsem ale nepodstoupila, protože náš chlapeček se narodil na přelomu 37. a 38. týdne. Porod probíhal pod dohledem PA a zdravotní sestry a velké podpory mého manžela. Do nemocnice mě manžel přivezl v neděli večer po osmé hodině. Porodila jsem ve 22,35 a ve středu dopoledne jsme byli propuštěni. Porod sice probíhal pod dohledem PA, ale lékař o tom věděl, kdyby nastaly komplikace. Pokud jste dovršila věku 35 let, jste pod dohledem lékařů a udělají vám všechny možné genetické testy.

 

    Trošku jsem brouzdala po norském internetu a zjistila, že PA mají středoškolské vzdělání s bakalářským titulem. Zde je překlad: Porodní asistentky jsou zdravotní sestry s bakalářským titulem. Tato profese je založena na zdravotnickém vzdělání s dvouletou specializací v prenatální péči, gynekologii a zdraví žen.

 

O práci PA v Norsku

    Hlavním úkolem je pomáhat ženám během normálního těhotenství, pomoc při porodu a péče o ženy a novorozence. Porodní asistentky vedou normální porod samy, a jsou povinny přivolat nezbytnou lékařskou pomoc v případě komplikací.

 

Běžné úkoly porodní asistentky:

  • Pomoc při porodu a péči o matku a novorozence
  • Přijmout těhotné ženy k prenatální péči
  • Poskytovat rady a pokyny týkající se fyzických a psychických změn v těhotenství
  • Přípravné kurzy k porodu
  • Poskytnout kontinuální péči matce a dítěti po porodu (v oblasti kojení, zdraví matek po porodu a sexuality).

    Porodní asistentky mohou provádět některé úkony gynekologické rutinní kontroly. Porodní asistentky mohou odebírat vzorky buněk z děložního čípku a vkládat nitroděložní tělíska. Porodní asistentky mají své vlastní organizace, jsou certifikované zdravotní sestry.   Jaké je vzdělání PA ? V Norsku studium nabízí několik vysokých škol. Program splňuje mezinárodní požadavky pro praxi porodní asistentky, stejně jako norské požadavky pro získání certifikátu porodní asistentky.

    PA může mít bakalářský titul v oboru ošetřovatelství nebo ekvivalentní certifikaci jako norská zdravotní sestra a k tomu nejméně 1 rok praxe jako zdravotní sestra.

    Je zde mnoho příležitostí pro další vzdělávání porodních asistentek, včetně dalšího vzdělávání v ultrazvukové diagnostice, poradenství v oblastech kojení, akupunktury, práva a administrace zdraví.

 

Kde jsou zaměstnány PA?

    Porodní asistentky mohou pracovat na různých úrovních ve zdravotnictví a soukromém sektoru. Většina z nich je ale zaměstnána v nemocničních porodnicích a soukromých klinikách. Tato profese také umožňuje pracovat v oblasti výuky, výzkumu a zdravotní správy.

    Zajímavostí je průměrný plat PA: více než 400 tisíc norských korun tzn. cca 1 200 000 českých korun ročně (zdroj: Asociace norských sester 2010).

 

Více 

Pomocná stránka na překlad

o Hjem / JMF - Den norske jordmorforening www.jordmorforeningen.no

 

 

Norsko.doc (817 kB)

Příběhy z Německa

Olga Vyskočilová

    Po prvních dvou porodech (2006 v pražském Podolí a 2008 ambulantní porod v německé porodnici) jsem měla jasno- příští těhotenství se svěřím pouze do péče porodní asistentky a třetí dítě se narodí doma.

    Zhruba týden po zjištění, že jsem těhotná, jsem napsala první email vybranému týmu čtyř porodních asistentek a domluvila jsem si první informační schůzku u mě doma. To jsem byla v 7. týdnu těhotenství. Termín jsem si, po předchozích zkušenostech s přesností ultrazvuku, vypočítala sama dle oplodnění. Porodní asistentka byla milá a sympatická, strávila u nás něco přes hodinu, ptala se na předchozí těhotenství a porody i na motivy, které mě vedou k porodu doma. Domluvili jsme se, že zajdu pouze na jeden ultrazvuk k doktorce krátce před porodem, jinak veškeré kontroly a potřebná vyšetření budou provádět PA u mne doma.

    První kontrola následovala asi o 3 týdny později a poté každý měsíc, po 30tt každé 2 týdny, po 38tt každý týden. PA kontrolovala moč, odebírala krev, kontrolovala výšku fundu a růst dělohy, později poslouchala ozvy a ještě později určovala polohu miminka pohmatem. Kromě toho se vyptávala, jak se mi daří, pomáhala mi sestavit jídelníček (na začátku těhotenství jsem stále kojila druhého syna, který byl v té době těžký potravinový alergik), radila, jak na nevolnosti a únavu. Každá prohlídka trvala zhruba hodinu, popovídaly jsme si v klidu a bez stresu. Vzhledem ke starším dětem pro mě bylo obrovskou výhodou, že jsem nemusela nikam jezdit, nikde jsem nemusela čekat.

    Den před termínem porodu jsem pociťovala již od rána více méně pravidelné kontrakce. Sice mi nijak nebránily v provozu (dopoledne jsem ještě stihla nakoupit), ale podle zkušenosti jsem tušila, že v dohledné době budu rodit. PA jsem volala kolem 10. hodiny večer, ujistila jsem ji, že nemusí spěchat, takže dorazila v 11 hodin v doprovodu druhé porodní asistentky. Byla jsem zvyklá na cvrkot v porodnici a čekala jsem nějakou akci. Místo toho jsme si chvíli povídaly, povečeřely a teprve asi po hodině proběhlo první vyšetření. V té době jsem byla otevřená na 6 cm. Tomu jsem nemohla uvěřit. Při předchozích porodech jsem se v této fázi již dávno kroutila připojená na kapačku a škemrala o epidurál.

    Dcera se narodila krátce před sedmou hodinou ranní. PA u nás byla ještě asi 2 hodiny, dceru ošetřila přímo na mém břiše a zabalila ji. Celou dobu jsme s dcerou byly spolu, kromě chvíle, kdy jsem si musela odskočit na WC. Krátce po porodu se vzbudily starší děti, prohlédly si sestřičku a placentu, jedna PA nám udělala snídani a druhá zatím vyplnila dokumenty pro matriku, zdravotní průkaz dítěte atd. Pak nás uložily do postele, daly mi k dispozici číslo, na které jsem měla v případě potřeby volat, domluvily jsme si, že jim po odpočinku zavolám a večer ještě přijedou na kontrolu.

    Prvních 5 dnů po porodu probíhaly kontroly denně, dále pak PA docházely dle potřeby. Kojící žena tu má nárok na kontroly po celou dobu kojení, tedy je možné si přivolat pomoc i k ročnímu dítěti. Dcera po narození špatně přibírala, respektive hubla. Plně kojená byla asi 10 dnů, od 5 týdnů pak byla plně na UM. Po celou dobu k nám PA docházela, v době největší krize obden (4 týdny, než dcera dosáhla porodní váhy), později každý týden a po 3 měsících jednou za 2 týdny. Dceru jsme vážily a zkontrolovala vývoj, zkonzultovala se mnou krmení. Navštěvovala nás až do 6 měsíců mé dcery.

    Při pohledu zpět musím říct, že jediné, čeho lituji, je, že jsem stejnou péči neměla i v prvních dvou těhotenstvích. V péči týmu čtyř porodních asistentek jsem byla více než rok. Seznámily jsme se krátce po poté, kdy se na testu objevily dvě čárky, loučily jsme se s lezoucím miminkem. Celou tu dobu mi byly oporou, mohla jsem s nimi konzultovat vše, co se týkalo těhotenství, porodu, problémů s kojením. Podotýkám, že veškerá péče PA byla hrazena z běžného zdravotního pojištění.

 

Marketa, Bavorsko

Jak jsem rodila v Nemecku

    Muj prvni porod v Nemecku probehl ve fakultni nemocnici. Tehotetske prohlidky u zenskeho lekare probihaly vicemene stejne jako v cechach. V polovine tehotenstvi se mne ale doktor zeptal: "Mate jiz vybranou porodni asistentku na peci v sestinedeli a zapsala jste se do porodniho kurzu?"

Na me obavy, ze by to vse bylo asi moc drahe odpovedel, ze oboji hradi zdravotni pojistovna a samozrejme nic neni povinne. Rozhodla jsem se tedy pro kurs v mistni porodnici a behem nekolika veceru jsem se mohla zeptat na nejasnosti k porodu, prohledla si porodni saly a setkala se s jinymi tehotnymi zenami. 

    Porod nakonec neprobehl uplne podle mych predstav. Vsechny krasne saly byly obsazeny, zkratka smula. Rodila jsem v nahradnim pokoji a na personalu bylo trosku znat, ze ma hodne prace. Presto vsichni byli velmi prijemni a profesionalni. Vzdy se predstavili a dopredu nas o vsem informovali. Pritomnost manzela byla naprostou samozrejmosti.

    Nemocnicni prostredi, ktere mam vnitrne spojene s nemocemi a prilis mnoho novych tvari a rusivych dojmu nakonec zpusobilo, ze se porod zkomplikoval. Zacala jsem byt nervozni, srdecni ozvy klesaly a byl privolan lekar a neonatolog se sestrou, coz mi na klidu nepridalo. Nakonec sice vse probehlo bez jejich zasahu, dcera ovsem ve stresu spolkla prilis mnoho plodove vody a neprospivala jak mela. Porodni asistentka z oddeleni sestinedeli nakonec navrhla zavolat neonatologa a ten doporucil presun na jednotku intenzivni pece.

I tam byl pristup pratelsky. Sestry pomohly s kojenim, a tak jsem mohla plne kojit po celou dobu pobytu. Dite mohli rodice navstevovat v kteroukoliv denni i nocni hodinu. Vsichni pochopitelne respektovali nutny klid a navstevy pribuznych probehly kratce a potichu. Veskerou peci jako prebalovani apod. mohli provadet rodice, coz je zbavilo pocitu bezmocnosti a personalu umoznilo soustredit se na odbornou praci.

Pres vsechny komplikace bych svuj nemocnicni porod ohodnotila positivne, protoze se k nam personal vzdy choval s respektem.

Po prichodu domu mne jeste nekolikrat navstivila predem vybrana porodni asistentka. Nikdy predtim jsem nemela v ruce tak male dite a pripadala jsem si doma najednou nejista. Pridaly se poporodni deprese z unavy. Navstevy porodni asistentky byly v teto situaci opravdu dar z nebes.

 

    Po zkusennosti z porodnice jsem zacala uvazovat o domacim porodu. Jiz v prvnim tehotenstvi jsem si vsimla v cekarne u gynekologa letaku s informacemi o porodnim dome, ale nakonec jsem tuto moznost zavrhla. Porodnice byla bliz.

    Tentokrat, jakmile jsem otehotnela, nasla jsem si porodni asistentku, ktera prohlidky a odbery provadela u nas doma. Bylo pochopitelne nesmirnou ulevou, ze jsem se s malym ditetem a velkym brichem nemusela vlacet do ordinace, kam jsem zasla jen na tri ultrazvuky. Porodni asistentka mela na mne cas a mnohem lepe mi poradila pri tehotenskych obtizich.

    Priblizne ve tretim mesici jsem se rozhodla, ze chci rodit doma s tim, ze rozhodnuti treba v posledni chvili zmenim. Porodni asistentka mi rekla, ze ona sama mi nemuze pomoci, protoze k mimoklinickemu porodu nema nutne pripojisteni a doporucila mi svou kolegyni. Me okoli i gynekolog prijali rozhodnuti o domacim porodu bez vzruseneho komentare a poprali hodne stesti pri porodu. Zadna hysterie se nekonala.

    S Johannou, moji novou porodni asistentkou jsme mely nekolik mesicu na seznameni. Asi mesic pred terminem se setkala i s mym muzem, ktery mel byt u porodu pritomen. Dostali jsme seznam potrebnych veci a podepsali jsme, ze se pri komplikacich na jeji doporuceni vydame do porodnice. Ujistila nas, ze na nas nebudou neprijemni a nevyctou nam nezodpovednost a ona nas pochopitelne doprovodi.

    Take jsem se seznamila s Johanninou kolegyni, ktera ji mela pripadne zastoupit.

    Porod zacal v sobotu brzy rano. Johannu jsem zavolala kolem seste hodiny a rekla ji, ze jsem presvedcena, ze porod se rozbehl a byla bych rada, kdyby v neblizsi dobe prijela, ale nemusi pospichat. Prijela tedy asi za hodinu, v dobe, kdy bych se jinak zacala pripravovat na odjezd do porodnice.

Byla jsem rada, ze se nemusim nikam presunovat. Behem kontrakci mi Johanna pomahala uklidnit se a domaci prostredi  mi dovolilo soustredit se na sebe a na prichazejici dite. Vybavuji si, jak me Johanna povzbuzovala a ujistovala, ze miminko krasne postupuje. A pak obrovskou radost z detatka.

Ozvy tentokrat neklesaly. Miminko bylo v naproste pohode, jako by ani neprochazelo uzkym porodnim kanalem.

Po porodu jsme se ulozili do vlastni postele, manzel pripravil obed, vsude panoval klid. Johanna zustala jeste dve hodiny po porodu placenty, miminko i mne peclive prohledla a slibila, ze na kazdy pad jeste jednou k veceru prijede na kontrolu. Odpoledne se vratila starsi dcera od babicky a miminko si poprve pochovala. 

    O porodu Johanna sepsala podrobny protokol, ktery pridala k zaznamum o tehotenskych prohlidkach.

Manzel si z porodu pamatuje, jak naprosto profesionalne se Johanna pohybovala, mela pripravene veci a pouhym pohledem byla schopna mu dat jasne najevo, co ma delat. Je presvedcen, i kdyz o tom zprvu pochyboval, ze normalni porod muze klidne probehnout doma.

Johanna prisla na kratkou navstevu kazdy den po nasledujicich deset dni, zkontrolovala me i miminko, provedla odber z paticky a dalsi bezne ukony a pak prichazela jeste jednou az dvakrat tydne az do osmeho tydne. Jednou jsem dostala nahle zanet prsnich kanalku s vysokou horeckou. Johanna byla prave u porodu, presto ale hned potom, vecer v deset hodin osobne prijela, privezla mi leky a poradila, takze horecka brzo klesla a rychle jsem se vzpamatovala.

Detsky lekar take prisel na prvni prohlidku k nam domu. Ani v nejmensim ho nase zadost neprekvapila. Priznal sice, ze zna jen malo zen, ktere porodily planovane doma, ale velmi casto dochazi domu na prohlidku ditete po ambulantnim porodu.

Veskera pece porodni asistentky i leky, ktere mi privezla (a nemusela jsem pro ne tedy do lekarny) byla hrazena pojistovnou. Pochopitelne i navsteva detskeho lekare u nas doma.

Johannu jsem behem doby kojeni jeste nekolikrat zavolala a dvakrat prijela osobne, poradila a predevsim me povzbudila a vyslechla. I tyto navstevy a telefonaty hradila pojistovna.

 

    Porodni pece je v Nemecku vyborne organisovana. Ceska Republika by se mela timto fungujicim systemem inspirovat pri priprave svych zakonu a vyhlasek. Predevsim navstevy v dobe sestinedeli jsou neocenitelnou pomoci a jsou mnohem prinosnejsi nez sebedelsi pobyt v porodnici.

Je alarmujici, ze v cechach jsou zeny, ktere nechteji rodit v porodnici ostrakizovany a nuceny rodit bez asistence, coz muze byt samozrejme nebezpecne. Je to hlavne zbytecne, porodni asistentky u nas mame!

    Vazeni politici, zeny, ktere chteji rodit doma, budou vzdy existovat.. Pokud je pro cesky stat opravdu prioritou pece o zdravi obcanu, pak tento fakt prijme a misto represi radeji zajisti kvalifikovanou peci, hrazenou pojistovnou, jak je tomu v jinych evropskych statech.

Ze srdce doufam, ze k tomu dojde co nejdrive.

 

Marketa, Bavorsko